Proč je pelyněk zakázán? Průvodce kontroverzní bylinou

Historie pepřovníku obecného a jeho zakázání

Ahoj všem, dneska se podíváme na docela pikantní téma, které mě osobně dost zaujalo a myslím, že bude zajímavé i pro vás. Ponořme se tedy do historie pepřovníku obecného, tedy té rostliny, která je známá pod mnoha jmény, například jako pelyněk, či latinsky Artemisia absinthium. Tato rostlina má opravdu bohatou historii, sahající až do starověku, kde byla využívána pro své léčivé účinky. Ale, jak to tak bývá, ne všichni byli nadšení z toho, jak tuto rostlinku někteří používali. Například ve středověku se pepřovník stával symbolem čarodějnictví. A v neposlední řadě, v 19. století, se stalo legendárním absintem, nápojem, který oslovil spoustu umělců té doby - no a přiznejme si, asi ne ve zcela střízlivém stavu vytvářeli ty své mistrovská díla.

Absint, "Zelená víla" a společenské obavy

Kdo by neznal absint, že? Ten nápoj s tak fascinující barvou a tajemným pověstem. Koneckonců, znám ho i já, a ač jsem si nikdy nechtěla pustit "Zelenou vílu" přímo do žil, fascinace tímto nápojem a jeho vlivem na slavné umělce a spisovatele mě vždycky dostala. Tato "Zelená víla" byla symbolem bohémského života v Paříži, inspirací pro mnoho a zdrojem obav pro některé. Absint byl považován za návykový a nebezpečný, hlavně kvůli obsahu thujonu – látky, která údajně způsobovala halucinace a psychické problémy. No řekněme si upřímně, není to jako s mým chameleonem Arnoldem, který se občas tváří, že je někdo, kým rozhodně není, a přitom je to jen jeho přírodní kamufláž. Absint s thujonem to opravdu přeháněl trochu víc. A tak se ve společnosti roztáhly obavy až do té míry, že začaly vznikat zákony proti absintu.

Proces zákazu a prohibice absintu

Když se řekne prohibice, většina z nás si asi vybaví zákaz alkoholu ve Spojených státech amerických v 20. letech. Ale víte, že jistá forma prohibice postihla i absint? Ano, začátkem 20. století bylo v mnoha zemích zavedeno omezení nebo úplný zákaz výroby a prodeje absintu. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat do našich dějin. V Českých zemích byl absint nelegální až do začátku 90. let minulého století. Což je, mimochodem, docela ironie, když si uvědomíte, že jsme jedním z hlavních producentů a vývozců nápojů, které se pepřovníkem nešetří. Prozatím jsme si řekli, že absint byl oblíbený, ale proč přišel zákaz? Hlavní důvody byly obavy ze zdravotních rizik. Vědci a lékaři tenkrát zabředli do výzkumů účinků thujonu a přišli s teoriemi o tom, že může způsobovat epilepsii, tuberkulózu a dokonce i šílenství. Tato obava vedla k masivní antialkoholní kampani, která měla velký dopad na veřejné mínění. Politici a vlády pod tlakem veřejnosti začaly tedy zakazovat tento "ďábelský nápoj".

Lékařské a vědecké poznání o thujonu

Naše cesta za pochopením toho, proč je pepřovník dodnes v některých zemích nelegální, musí vést i přes laboratoře. Thujon, klíčová složka obsažená v absintu, byl a je velmi diskutovanou látkou. Svého času byla prokázána jeho toxicita ve velkých množstvích, což podpořilo myšlenku, že absint může být škodlivý. Studie prokázaly, že thujon může ovlivňovat činnost mozku tím, že narušuje rovnováhu mezi stimulací a inhibicí neurotransmiterů, což může vést k nekontrolovaným nervovým výbojům – ne moc příjemná představa, co říkáte? V moderních výzkumech, které proběhly už i za mého života, ale přesto se ukázalo, že množství thujonu v absintu bylo o mnoho nižší, než bylo nutné k tomu, aby způsobilo významné zdravotní problémy. To je docela zásadní informace, protože to znamená, že úplný zákaz pepřovníku v absintu nemusí být až tak odůvodněný, jak se kdysi myslelo.

Moderní regulace a současný status absintu

Pokud jste se nadchli pro návrat "Zelené víly" a chcete si jí užít jako Van Gogh nebo Picasso, tak mám pro vás dobré zprávy. Ve světě se postupně regulace absintu uvolňují a například ve Spojených státech byl absint znovu legalizován v roce 2007, i když s určitými omezeními na obsah thujonu. A v Evropě je to podobné. Když se podíváme do našich zákonů, v České republice se vyrábí a prodává absint už od 90. let, ale opět, s regulací množství thujonu. Pravda je, že v současnosti už není problém si koupit lahev absintu v obchodu nebo se na něj podívat v baru. Myslím, že jistý postup ve vnímání tohoto nápoje po celém světě odráží změnu pohledu na jeho bezpečnost a vliv.

Ilegální obchod a podvodné výrobky

Jako u všech zakázaných látek či produktů, i u absintu existoval a existuje černý trh. V dobách, kdy byl absint nelegální, nebylo nijak vzácné, že se podpultově prodávaly falešné, a často i nebezpečné, náhražky tohoto nápoje. Toto byly produkty, které často obsahovaly nebezpečné chemikálie nebo zvýšené množství thujonu, a tak byly pro zdraví opravdu rizikové – naštěstí, to jsou věci, které se dnes setkávat nemusíme. Důležité ale je, pamatovat si na to, že pokud byl někdy absint nelegální, lidi ho přesto chtěli a našli si na něj cestu. Což nám ukazuje, že zákazy některých látek či produktů neznamenají automaticky jejich vyhubení z trhu, spíše naopak, mohou vést k nebezpečným situacím, kdy kvalita a bezpečnost není nijak kontrolována.

Podnikání a absintový turismus

A jak to bývá, když je něco ve světě zakázané, okamžitě to nabývá na zájmu a lákavosti. Takže se není čemu divit, že nejenže existoval černý trh s absintem, ale dokonce se rozvinul i takzvaný absintový turismus. Kdy si lidé plánovali cesty do zemí, kde byl absint legální, aby si mohli vychutnat jeho jedinečnou chuť a účinky. A to je zase jedna z těch věcí, která mě na celé té absintové situaci fascinuje. Kultura, která se vytvořila okolo něčeho, co bylo vlastně zakázané, je opravdu ohromující – a také to potvrzuje tu mou teorii, že lidé mají k zakázanému ovoce prostě blíž. A to nemluvím o tom, že mnohé podniky a bary ve městech jako je Praha či Paříž přímo lákaly turisty na to, že mají absint na svém menu. Ať už tím, že nabízely speciální absintové ceremonie, nebo dokonce tematické prohlídky místa spojené s historií a kulturou absintu.

Vliv na kulturu a umění

O vlivu absintu na umění a kulturu by se daly napsat knihy, a opět – zrovna umění a pisatelství je mi velmi blízké. Mimochodem, možná nám ta inspirace od "Zelené víly" nebyla úplně cizí. Umělci jako Vincent van Gogh, Oscar Wilde nebo Pablo Picasso si libovali v pití absintu, a dělali to takřka rituálně. Moderní vědomí o absintu je tak nějak neoddělitelně spjato s dobovou atmosférou a bohémským stylem života, kdy se zdálo, že jedině pod vlivem lze dosáhnout pravé kreativity. A i když to dnes bereme už s trochou nadsázky, promítlo se to do obrovského množství obrazů, knih, filmů a dokonce i písní – protože vždyť, kdo z nás si nedokáže vybavit slavné obrazy s absintem v popředí nebo zpívané ódy na túto pověstnou "Zelenou vílu"?

Racionální pohled a současné trendy

Nicméně, ačkoliv mě ty příběhy o absintu a jeho vlivu na umělce a kulturu baví, je důležité si udržet racionální pohled na věc. Není možné ignorovat zdravotní rizika spojená s pitím absintu, stejně jako u jakéhokoli nadměrného pití alkoholu. Ale i když thujon je v malých množstvích v absintu regulovaný, je důležité si uvědomit, že výrobky na trhu dnes jsou mnohem bezpečnější, než to, co se servírovalo na pařížských čtvrtích v 19. století. Trendem současnosti je jasný směr k regulaci, kvalitě a bezpečnosti výrobků. Absint se vrací, ale tentokrát jako produkt, který je vnímán s určitým povědomím o jeho historii a možném vlivu, ale také jako nápoj, který má své místo v moderní kultuře. A co já na to říkám? Že i když nepatřím mezi ty, co by si v pátek večer rádi dopřáli lahev absintu, vnímám jeho přitažlivost a jsem ráda, že i takov